4 DRUHY LÍTOSTI: EMOCIONÁLNÍ DETOX, KTERÝ POTŘEBUJETE

„Nelituji ničeho,“ zpívá Edith Piaf tak přesvědčivě, že by jeden málem zapomněl, jak často si v hlavě přehráváme scénáře typu: „Kéž bych to udělala jinak.“ Lítost není sexy. Ale to neznamená, že si nezaslouží naši pozornost. Právě naopak.

Co je to lítost?

Lítost není emoce jako třeba strach nebo radost. Je to taková „kombo-emoce“ – mix studu, smutku a špetky (nebo kýble) sebereflexe. A právě díky tomu je výjimečná. Rozhodí vás a zároveň vás nutí přemýšlet. A to je dar. I když zabalený v hodně nehezkém balení.

Lítost se totiž nerodí jen tak z ničeho. Přijde, když něco pokazíte, když neuděláte, co jste mohla, nebo když vám život šlápne na kuří oko. Ale místo toho, abyste ji zametla pod koberec a tvářila se, že neexistuje, můžete z ní vytěžit maximum.

Proč je dobré litovat (a jak v tom být dobrá)

Americký autor Daniel H. Pink si dal tu práci a sesbíral přes 16 tisíc příběhů lidí z celého světa, kteří něčeho litují. A víte, co zjistil? Všichni litujeme skoro stejných věcí – bez ohledu na to, jestli jste z Tokia nebo Jihlavy. Spisovatel Pink vybral čtyři hlavní druhy lítosti, které fungují jako zrcadlový obraz toho, čeho si v životě opravdu vážíme.

1. Kéž bych se víc snažila

Známe to všichni. Říkali jsme si to u maturity, před zrcadlem i při pohledu na výpis z účtu. Tahle lítost se točí kolem základů – zdraví, vzdělání, peníze. Zkrátka životní stavební kameny, na které jste občas zapomněla.

2. Měla jsem být odvážnější

Aneb: „Proč jsem mu tehdy nenapsala?“ nebo „Proč jsem nezačala podnikat?“ Tahle lítost bolí o to víc, že jste měla možnost, ale vyhrál strach. Zajímavé však je, že lidé málokdy litují, že něco zkusili a nevyšlo to. Litují hlavně toho, co nezkusili.

3. Tohle byla fakt blbost

Morální lítost – typicky nevěra, lež nebo podraz. Víte, že jste to neměla dělat, ale neudržela jste se. A teď vás to v noci budí. Je to nepříjemné, ale poučné.

4. Toho bych ráda viděla

Ztracené vztahy. Ne proto, že by došlo k obrovské hádce, ale proto, že jste se přestala ozývat. A po letech už je trapný volat. Jenže, jak říká Daniel, není. Zavolejte. Napište. Odpustě. Nebo si aspoň přiznejte, že vám dotyčný chybí.

Co s tím, když vás sevře lítost?

Pink navrhuje tři kroky, jak se s lítostí poprat bez toho, aby vám sežrala duši:

1. Přiznejte si to: Klidně to napište, řekněte kamarádce nebo si to zařvěte do polštáře. Uleví se vám.

2. Buďte na sebe hodná: Sebekritika je super na psaní diplomky, ale na lítost moc nezabírá. Pomáhá hlavně „sebelaskavost“. Chovejte se k sobě tak, jak byste se chovala k nejlepší kamarádce.

3. Dívejte se na sebe zvenku: Představte si, že se díváte na sebe jako pozorovatel. Co byste si poradila? Pak si představte samu sebe za 5 let. Kde byste chtěla být?

Lítost jako GPSka života

Když nasloucháte lítosti, ukáže vám, co je pro vás důležité. Kam chcete jít. A hlavně, co už nechcete zopakovat. Až příště ucítíte to známé bodnutí u srdce, možná místo „Nechci to cítit“ zkuste: „Co mi tohle říká?“ I když lítost nikdy nebude oblíbenou emocí, je zatraceně dobrý životní kouč.

Sdílejte článek na Facebooku se svými přáteli!