MANIPULACE VE VZTAHU: KDYŽ JSTE V ROLI VĚČNÉ OBĚTI
Naštval vás, ranil vás, udělal něco, co vám vadí. Místo toho, abyste mu to řekla na rovinu, zhroutíte se před ním. Možná i sem tam uroníte slzu. A v hlavě vám běží jediná myšlenka: Vidíš, jak kvůli tobě trpím? Jenže tohle není partnerská komunikace. Tohle je manipulace ve vztahu. Jak si přestat hrát na oběť?
OBSAH ČLÁNKU
Ženy se rády pasují do role trpící chudinky
Je naprosto v pořádku, když vás na partnerovi něco naštve. Neshody k životu patří. Ale pokud namísto konverzace a hledání společného řešení naskakujete na vlnu sebelítosti a pasujete se do role věčně trpící chudinky, tak vězte, že netaháte za správný konec nitky. Spíše motáte smyčku kolem vašeho vztahu. Čím častěji a okázaleji předvádíte svá „muka“, tím rychleji míří váš vztah k zániku.
„Za to můžeš ty, že mám depku!“
Možná partner opravdu udělal něco, co se v partnerském vztahu neodpouští. Nebo jde o banální věc, která vás irituje. A protože to dělá už po sté, rozhodla jste se, že mu to dáte „sežrat“ formou tichého utrpení. Když se tváříte, jako by vám právě ukradli jednorožce, dáváte mu jasně najevo, kdo je zlý padouch a kdo nevinná oběť. A světe div se, ono to na něj zabírá. Cítí se provinile, stydí se a možná si i představuje, jak mu bliká na čele neonový nápis „VINEN“. A vy si potutelně mnete ruce: „Výborně!“
Tichá domácnost s příchutí manipulace
Jenže pozor! Tímto způsobem netrestáte jen jeho, ale i samu sebe a váš vztah. Takové chování nese jasné známky manipulace, což si mnohé „trpitelky“ ani neuvědomují. A ruku na srdce, manipulace ještě nikdy nikomu štěstí nepřinesla. V partnerském vztahu vytváří toxické prostředí plné strachu, nejistoty a ztráty důvěry. A dříve či později se takový vztah rozpadne jako domeček z karet.
Proč se z nás stávají citoví upíři?
Proč se některé ženy uchylují k tomuto dramatu, když je jasné, že tím škodí celému vztahu? Důvody mohou být různé. Často jde o naučený vzorec chování z dětství. Ženy to viděly u svých matek a nevědomky jejich chování kopírují. Zadruhé, může jít o neschopnost otevřeně mluvit o svých potřebách a citech. Neumíte se omluvit a volíte cestu tichého protestu a citového vydírání. Je to tak trochu dětinské chování, které zralému vztahu opravdu nesluší.
Co s tím? Řešením je komunikace
Pokud se i vy občas přistihnete, že saháte po osvědčeném scénáři trpící hrdinky, je čas na změnu. A začít musíte sama u sebe. Ne u toho, jak by se měl chovat váš partner, ale jak vy komunikujete s ním. Oprostěte se od od starých, nezdravých vzorců z dětství a přiznejte si, že vaše chování není zrovna oscarové. A pak? Začněte komunikovat své potřeby a pocity jasně, srozumitelně a ve správnou chvíli.
Dvě zlatá pravidla pro partnerskou komunikaci
1. Správné načasování: Chcete probrat něco důležitého? Vyberte si čas, kdy máte oba klid na konverzaci. Těžko vyřešíte rodinný rozpočet, když partner právě dorazil z noční a vy si balíte svačinu do práce.
2. Mluvte o svých pocitech, ne o jeho chybách: Nevyčítejte partnerovi, co neudělal nebo co pokazil. Zaměřte se na sebe a své emoce, ne na kritiku partnera. Sdělte partnerovi, co cítíte, když něco udělá/neudělá.
Na komunikaci se dá pracovat. Protože upřímná a otevřená komunikace je základem každého zdravého a šťastného vztahu. A věřte, je mnohem méně vyčerpávající než neustálé hraní dramatických rolí.
Sdílejte článek na Facebooku se svými přáteli!
