STUD V POSTELI V DLOUHODOBÉM VZTAHU: ANEB Z DIVOKÉ KOČKY STYDLIVÁ MYŠKA

Slavíte výročí, že by se jeden z toho dojetím rozplakal. Kytice, večeře při svíčkách, sliby věčné lásky… A pak se přesunete do ložnice, kde místo vášnivého ohňostroje panuje atmosféra prvního školního plesu. Co se stalo s tou divokou kočkou, která kdysi ovládala ložnici s grácií tygřice? Proč s přibývajícími společnými léty cítíte stud v posteli?

Kam se poděla ta dračice?

Zatímco na začátku vztahu jste si v krajkovém prádle připadala jako bohyně a partnerovi předváděla taneční kreace hodné striptýzového baru, dnes byste se při pouhé zmínce o něčem podobném nejraději teleportovala na odvrácenou stranu Měsíce.

Samozřejmě, existují páry, kde čas v ložnici pracuje jako ten nejlepší sommelier. Vzájemné poznání, odhalování skrytých tužeb a postupné odbourávání zábran vedou k tomu, že se partneři před sebou nestydí ani za to, že si falešně zpívají ve sprše, natož za nějakou tu erotickou hříčku. Zkrátka z počátečního „Promiň, zhasni světlo.“ se propracují k „Miláčku, oblékni si sexy kostým!“.

Ale co když vy a váš partner patříte do té menšiny, kde čas v posteli působí spíše jako zabiják intimity? Na začátku jste s nonšalancí modelky předváděla nové spodní prádlo a ladnými pohyby jste partnera dostávala do stavu šílenství. Dnes, když jen naznačí, že by si to po letech rád zopakoval, zrudnete a v hlavě vám bliká jediný nápis: „NIKDY!“. A na jeho nechápavý pohled vykoktáte jediné slovo: „Stydím se…“.

Intimita naruby: Proč s rostoucí důvěrou přichází stud v posteli?

Přiznejme si, zní to trochu jako scéna z absurdního filmu. Vždyť přece panuje všeobecné přesvědčení, že s rostoucí intimitou a důvěrou by měl ostych mizet. Ale ejhle, realita si občas ráda hraje na schovávanou. A jen proto, že vaše kamarádka s nadšením vypráví o jejich hraní rolí v ložnici, neznamená to, že musíte propadat panice, že jste snad z jiné planety.

Lidská psychika je totiž složitá a naše sexuální touhy a zábrany jsou odlišné a unikátní. Jaký je první krok k nápravě? Přestaňte se bičovat za to, že se cítíte jinak. Věřte nám, nejste v tom sama. Statistiky sice nemáme po ruce, ale tušíme, že nejedna žena se ve spojitosti se svou sexualitou občas cítí jako Alenka v říši divů.

Tlak společnosti

A proč stud s časem narůstá? Příčin může být hned několik. Jednou z nich je nízké sebevědomí. Žijeme v době, kdy nám sociální sítě a časopisy diktují, jak bychom měly vypadat, co bychom měly dělat a jak bychom se měly cítit. Měly bychom být úspěšné, chápavé, originální, ale zároveň být spontánní, ale ne hysterické… A když se nám náhodou zdá, že nesplňujeme ani jeden z těchto protichůdných požadavků, začneme o sobě pochybovat. Necítíme se dost dobré takové, jaké jsme, a tato nejistota se zákonitě promítne i do ložnice. Kdo by chtěl předvádět své „nedostatky“ před někým, koho miluje?

Rodina puritánů

Dalším viníkem může být výchova a rodinné tabu. Pokud se u vás doma nemluvilo o sexu, je dost pravděpodobné, že jste si z dětství odnesla pocit, že sex je něco, co se dělá, ale nemluví se o tom. A představa, že byste se měla před partnerem nějak předvádět, rovná se veřejnému pohoršení. Striptýz? Kostýmy? Vždyť jste jako malá slyšela, co si teta Božena myslí o lehkých ženách. A teď byste se měla stát jednou z nich? Ani náhodou! A proč se to zhoršuje s časem? Protože partner se postupně stává součástí vaší rodiny – té, kde se o sexu takticky mlčí. Svému bratrovi byste přece taky netančila u tyče.

Vliv běžného života

A do třetice všeho zlého (nebo dobrého, záleží na úhlu pohledu), vaši ložnicovou pohodu ovlivňuje i to, jak k sobě s partnerem přistupujete v běžném životě. Na začátku jste okouzlena každou maličkostí, ale časem začnete objevovat i ty méně lichotivé stránky. Možná vás partner občas kritizuje za to, že vám trvá věčnost, než se rozhodnete, co si dáte k večeři, nebo že vaše kulinářské umění připomíná spíše alchymii s nejistým výsledkem. Nebo si s sebou nesete balíček mindráků z předchozího vztahu. A pak se v intimních chvílích těžko proměníte v sebevědomou femme fatale, když vám v hlavě neustále bliká varovná kontrolka „Pozor, děláš to špatně!“ nebo „Jsi u toho směšná!“.

Komunikujte s partnerem

Ale nezoufejte. Stud je přirozená lidská emoce. A abychom našly svou sílu, musíme si nejprve přiznat svou slabost. Čím více si připustíme, že se v něčem necítíme komfortně, tím lépe se s tím můžeme poprat. Stejně důležitá je empatie partnera. Měl by pochopit, že vaše ostýchavost není projevem lenosti nebo neochoty vyhovět mu, ale skutečný pocit studu. Začněte proto pomalu a s citem pracovat na odbourávání těchto bariér. A mezi námi děvčaty, sklenička dobrého vína před milováním sice zní jako ohraná písnička, ale v tomto případě může uvolnit atmosféru a potlačit zábrany. Tak na zdraví… A na odvážnější zítřky v ložnici!

Sdílejte článek na Facebooku se svými přáteli!