TICHÉ VOLÁNÍ O POMOC: SEBEPOŠKOZOVÁNÍ V DOSPĚLOSTI
Když se řekne sebepoškozování, mnohým z nás se automaticky vybaví dospívající dívky, které bojují s emocemi. Jenže skutečnost je mnohem složitější a není to problém výhradně mladistvých. Stále častěji se lékaři setkávají se sebepoškozováním v dospělosti. A právě o tom je důležité mluvit.
OBSAH ČLÁNKU
Neviditelná bolest, viditelné jizvy
Sebepoškozování je úmyslné ubližování si bez přímého úmyslu zemřít. Mezi nejčastější formy patří řezání, škrábání, pálení, bití se nebo záměrné vyvolávání bolesti jinými způsoby. Možná se ptáte: Proč by to někdo dělal? Odpověď není jednoduchá, ale jedno je jisté. Nejde o pokus o pozornost, jak si někteří mylně myslí. Je to křik, který není slyšet. Je to způsob, jak zvládnout neúnosné emoce, vnitřní chaos nebo tíživou psychickou bolest.
Proč se dospělé ženy sebepoškozují?
Příčiny jsou různé, ale často sahají hluboko do minulosti. Mnohé ženy si s sebou nesou traumata, ať už z dětství, vztahového násilí, psychického zanedbávání nebo chronického stresu. Emoce, které se tehdy nemohly bezpečně projevit, se vracejí v jiné podobě. V dospělosti může být spouštěčem náhlá životní krize: rozvod, smrt blízkého člověka, ztráta zaměstnání. A protože společnost od žen očekává sílu a vyrovnanost, mnohé z nás si své utrpení neseme v sobě, aniž bychom ho s někým sdílely.
Sebepoškozování může v takových chvílích působit jako ventil. Přináší dočasnou úlevu, pocit kontroly nebo schopnosti něco cítit, když je vše ostatní otupělé. Ale úleva je krátkodobá, zatímco výčitky, stud a další zranění přicházejí brzy poté.
Poznáte, když se to děje?
Na první pohled možná nic nepoznáte. Mnohé ženy, které se sebepoškozují, fungují navenek normálně – pracují, starají se o rodinu, udržují vztahy. Skrývají jizvy pod oblečením, vymlouvají se na nehody. Ale možná si všimnete, že nosí jen dlouhé rukávy, vyhýbají se se intimnějším kontaktům, mění se jim nálady nebo zažívají úzkostné stavy.
Pokud se v některých těchto řádcích poznáváte, prosím, vězte jedno: nejste sama. A rozhodně nejste divná nebo slabá. Vaše bolest má své důvody, a zaslouží si být slyšena a ošetřena jinak, než bolestí další.
Co s tím?
Prvním a nejdůležitějším krokem je přiznat si, že problém existuje. Sebepoškozování je známkou hlubšího vnitřního zápasu, a ten se dá zvládnout. Existuje celá řada cest, jak začít. Terapie je jednou z nejúčinnějších metod. Kvalitní psycholog nebo psychoterapeut vám pomůže pochopit, odkud se bolest bere, naučit se s ní zacházet a objevit nové strategie zvládání emocí.
Důležité je také mluvit o svých emocích, problémech a sebepoškozování s někým, komu důvěřujete. Může to být blízká přítelkyně, partner, sestra… Vyjádření emocí nahlas jim ubírá na síle. Neodsuzujte se, nekritizujte se. Sebepéče není slabost, ale odvaha.
Pomoct vám mohou i podpůrné skupiny, relaxační techniky, tvořivost nebo pohyb. Každá z vás může najít svůj vlastní způsob, jak se znovu spojit se svým tělem a naučit se ho přijímat bez bolesti.
Vaše hodnota není určena jizvami
Možná jste si toho prožila víc, než by kdokoliv měl. Možná si nesete rány, které nejsou vidět. Ale to neznamená, že v sobě nenosíte sílu a schopnost uzdravit se. Nezáleží na tom, kolikrát jste spadla, ale že máte odvahu postavit se. Znovu a znovu.
Sebepoškozování není ostuda, ale mlčet o něm může být nebezpečné. Proto, milé čtenářky, pokud se vás toto téma byť jen vzdáleně dotýká, dejte sama sobě šanci. Zasloužíte si pomoc. Zasloužíte si klid. Zasloužíte si, aby vás nic nebolelo. Ani na těle, ani na duši.
Sdílejte článek na Facebooku se svými přáteli!
